Love is still Alive
Během jednoho roku jsme měli možnost zažít Laibach hned třikrát. Poprvé v Paláci Akropolis, podruhé na festivalu Trutnov a potřetí v divadle Hybernia. V Paláci Akropolis nám poprvé představili nejnovější album Love is still alive, které se naprosto vymyká těm předchozím. Kompilace skladeb alba je netradičně pojata, jako jedna skladba měnící se v průběhu cesty vesmírem. Začíná v country podobě na Měsíci a přes další planety naší sluneční soustavy se proměňuje od elektroničtější verze, přes minimalistický Saturn, dokud nedorazí na Mars. Po Marsu následuje 15minutové Intermezzo, po němž přichází Laibach, jak je známe. Průběh v divadle Hybernia byl podobný. Vystoupení bylo rozděleno na dvě části, z nichž první bylo představení alba Love is still alive, pro ty, kteří neměli možnost zažít Akropoli. Druhá část nazvaná War pro mě byla hodně náročná. Výběr skladeb byl naprosto geniální a dostával mě do transu. To je při sezení nevýhoda, máte totiž pocit, že vylomíte sedačku, ale i tak jsem si druhou polovinu vychutnala. Zazněli klenoty, jako Glück Auf!, Lepo – Krasno nebo Smrt za smrt. Na plátně se objevila i Mina Špiler s písní Ti, ki izzivaš. Jedna z písní, když se po mohutném potlesku vrátili na hlediště, byla cover píseň Leonarda Cohena- The Future. Cover písně osobně nemusím, ale v podání Laibach to pro mne má hodnotu. Jako úplně poslední píseň zahrála The Engine of Survival. Jemná, plouživá píseň, se kterou se s námi doslova rozloučili, ale určitě ne na dlouho.