The Kooks - Best Of Tour

The Kooks
The Academic
Lake Malawi

Malá sportovní hala
Praha 11.11.2017

Jít na kapelu, která má za cílovku převážně náctileté slečny, může vyvolávat útrpné pohledy, ale bylo by obrovskou chybou The Kooks odmávnout s tím, že mají ve hvězdách osud rockovějších Backstreet Boys, protože zkrátka nejsou žádným boybandem pro porevoluční kopretinky.
Koncert v pražské Malé sportovní hale na Výstavišti byl přesunutý z května, z logistických důvodů. Počkat se vyplatilo. Kromě avízovaných předskokanů Lake Malawi si s sebou The Kooks ještě přivezli irské souputníky The Architect.
Lake Malawi jsou pohrobci úspěšných Charlie Straight, kteří nabírají na popularitě mixem rošťácky chlapeckého vzhledu a melodicky silných skladeb. Den před koncertem vydali debutové, plnohodnotné CD „Surrended By Light“. Zpěvák Albert Černý je prototypem toho kudrnatého, úsměvavého zpěváka, kterému bývaly v Bravu věnovány čtyři stránky, plakát a dotaz v poradně „Láska a něžnosti“.
To irští The Academic mají v postavě svého mírně vařbuchtovského zpěváka idol o třídu menší a trochu to platí i pro jejich celkový výkon, který byl sice oproti jejich loňské pražské návštěvě o něco lepší, ale jejich skladby jsou pořád nevýrazné, s výjimkou „Bear Claws“ z alba, připravovaného na leden. Živě zní každopádně mnohem dravěji, než unylá, studiová verze.
The Kooks přijeli s best of programem, ostatně, tak se jmenuje celá jejich současná koncertní šňůra. Největší porce skladeb vytáhli z prvotiny „Inside In, Inside Out“ a z poslední (pokud nepočítáme výběrovku) řadovky „Listen“ z roku 2014. Ta přinesla trochu bohatší zvuk, ale v živém provedení je všechno podřízeno jednotě celku. Zpěvák Luke Pritchard vypadá a působí jako takový Jim Morrison na sedativech, umí skvěle pózovat a jeho jevištní projev by mohl být ve slovníku u hesla „manýry u stojanu s mikrofonem“. Každopádně je to velmi fotogenické. Jejich mix rocku, popu, ska a britpopu, s baterií hitů za zády a nominací na The Brit Awards za skladbu "She Moves in Her Own Way“ přilákal nejen dívčí sběratelky s památníčky, ale milovníky silných melodií obecně.
The Kooks svůj set zahájili chvíli před desátou hodinou novinkou „Be Who You Are“, aby pak sázeli jednu notoricky známou skladbu za druhou, což není žádný problém, pokud je už váš albový debut v podstatě jakýmsi výběrem toho nejlepšího. Z podobných případů mě napadá jedině první deska naší Lucie. V průběhu večera se až na tři výjimky a závěrečnou „Junk Of A Heart“ ze stejnojmenného alba opravdu střídalo první CD s posledním, v přídavku, uvozeném zasněnou a akustickou „Seaside“, nemohla chybět na úplný závěr ani jedna z nejstarších, čtvrtá singlová „Naïve“.
Chemie mezi Lukem a ostatními členy funguje, fanynky křičely, mobily svítily, půlroční čekání se fanouškům vyplatilo. Kdo přišel na bezproblémový, indiepopový soft rock, mohl odcházet spokojený. Což byli všichni, i zhruba sedmdesátiletý pán s věnečkem bílých vlasů na jinak holé lebce, který fotil mobilem jako o život. Takže nejstarší jsem tam nebyl a i díky tomu se mi po show The Kooks usínalo dobře.

Interpret: 
Styl hudby: