The Dire Straits Experience, 17.2.2018

The Dire Straits Experience
Lucerna, Velký sál
17.2.2018

Když se řekne „Dire Straits“, jedním dechem by se mělo dodat „Mark Knopfler“. Když se řekne „Dire Straits Experience“, výše uvedené neplatí. Pokud jdete na DSE, nejdete na Knopflera. Ten už si v domovské kapele svoje složil, odehrál, odzpíval - konec, šmytec, ámen, šlus. Což ovšem není samo o sobě chybou. Skupina už prakticky dvacet let nefunguje, Knopfler si jede svou sólovou dráhu a odkaz jeho mateřské kapely převzali saxofonista Chris White s bubeníkem Chrisem Whittenem (nemusíte si drbat hlavu, podle jména by je nepoznaly vlastní mámy).
White (ten saxofonista, ale taky flétnista a hráč na tamburínu a obecně hudební všeuměl) je tím, kdo na ve Spojených státech devítinásobně platinové desce „Brothers in Arms“ nahrál party těchto nástrojů. Taky se z valné části přehrála skoro celá.
DSE si nepřivezli žádnou předkapelu. Letos mají v České republice během čtyř dnů tři zastávky. Pražská Lucerna byla tou první, dnes budou hrát v hradeckém KC Aldis a po zítřejším odpočinkovém dni se objeví v plzeňské TJ Lokomotivě. Takže se začíná bez náhubku a bez rukavic přímo v osm.
A pokud bych měl návštěvu doporučit, tak jo. Úplně s klidem. Knopflera opravdu neuvidíte, ale když zavřete oči, tak má kytarista Terence Reis hodně podobnou barvu hlasu a ten profláknutý, ležérní sprechstimme, deklamovaný zpěv, který podle mě dává už jen Chris Rea. Zvuk Knopflerovy kytary taky jen tak nenahradíš, ale abych tady jen neskučel o Markovi: DSE jsou svébytná kapela, která perfektně odehraje to, co se od nich čeká, tedy průřez tvorbou originálních Dire Straits s tím, že nejvíc byly bity eponymní debut z roku 1978 a epitaf „On Every Street“, ze kterého mi osobně chyběla mile uhozená „Calling Elvis“. Každou z nich reprezentovala jediná skladba, „Sultans Of Swing“, resp. „On Every Street“.
Set začal „Telegraph Road“. Pokud jste zašuměli nad odvahou, nebo drzostí, není důvod. Skladbu DSE pojali lehce po svém, to ostatně náš Robert Křesťan taky. Ty rozdíly u Whitea a spol. nejsou nijak markantní a pokud jste přišli na dobrou muziku a ne hledat hnidy, muselo vám být vystoupení Knopflerových pohrobků prostě sympatický. Jednotlivé songy jsou leckdy dost dlouhé, osm, devět minut žádná míra, ale o nudě se mluvit nedá. Skvěle vygradované „Brothers In Arms“ budiž příkladem. Nebo vyspeedovaně odpíchnutý Rock‘ n‘ roll „Two Young Lovers“ z živáku „Alchemy“ a skvostná balada „Private Investigations“ z „Love Over Gold“.
„Tož Toto je to, co chcu slyšet,“ volal mi do ucha bodrý Ostravák Luboš, se kterým jsme se bleskově spřátelili. „Je to fakt jak z desky, ale na to musíš mět aji repráky,“ vysvětloval mladšímu kamarádovi. A měl pravdu. Zvuk byl jako z desky, čistý a dynamický, na čemž má podíl celé sedmičlenné seskupení. V přídavku se odpíchlo osvědčenou „Money for Nothing“ a pokud bych měl jedinou větší výhradu, týkala by se toho, že jsem pouhý fanoušek a přesto znám texty, což se o Terenci Reisovi minimálně v případech „Walk Of Life“ a zmiňované „Money for Nothing“ říct nedalo. Končilo se coverem Knopflerovy sólové „Local Hero“ s citací „Ódy na radost“.
The Dire Straits Experience nejsou Dire Straits. Bylo by nespravedlivý je srovnávat. Stejný, jako když chodíte s novou holkou a přestože má taky černý vlasy a v posteli vám dělá stejný alotria a používá stejnej parfém, není to ta původní a bylo by nefér to po ní chtít. Dělá co může, aby se vám zalíbila. A dělá to dobře. Co víc by asi tak pro vaše potěšení měla dělat?

Setlist (všechny skladby jsou předělávkami Dire Straits, s výjimkou poslední):

Telegraph Road
Walk Of Life
Romeo and Juliet
Tunnel of Love
Your Latest Trick
The Man's Too Strong
Expresso Love
Private Investigations
Why Worry
Where Do You Think You're Going?
Once Upon a Time in the West
industrial Disease
Two Young Lovers
On Every Street
Brothers in Arms
Sultans of Swing

Přídavek:
Money for Nothing
Going Home: Theme from Local Hero

Styl hudby: 
Místo: