The Animals and Friends
Support: Band of Heysek
SONO Music Club, Brno
24.2.2018
Asi by bylo třeba říct, že většinu kapel z šedesátek pohromadě a v plné sestavě nikdy neuvidíme, ta půlka, která neumřela, se stačila rozhádat a každý si jede na svoje vlastní triko. Nemusíme ostatně chodit padesát a více let zpátky, The Queen jsou názorným příkladem toho, jak se stát revivalem sami sobě. Ale u skupin, které nebyly tak výslovně postavené na frontmanovi, jde především o srdcařsky odehraný set muziky, která je proslavila.
Britští The Animals se rozešli v podstatě už před padesáti lety, kdy v roce 1966 ze skupiny odešli klávesista Alan Price a bubeník John Steele poté, co se Burdon rozhádal s Pricem kvůli autorským právům k „House of the Rising Sun“. Jde samozřejmě o tradicionál, který hoši poprvé slyšeli z desky Boba Dylana, ale aranžmá a celkové pojetí je dílem Price. Značka připadla Steelovi, takže to dopadlo trochu jako když se Cimrman umělecky rozešel s Vrchlického bratrancem a zatímco on si ponechal titulky, Vrchlický obraz.
Eric Burdon vystupuje s uskupením New Animals, Steele si přizval klávesáka Mickeyho Gallaghera, který s kapelou hrál v roce 1965 a později hostoval s The Clash, nebo s Paulem McCartneyema v roce 1990 založili The Animals and Friends. Společně vzali do party Roberta Ruize na basu a za mikrofon se postavil v roce 2008 jejich krajan Danny Handley, což je ostřílený veterán, který objíždí svět buď sólově, nebo v rámci projektu „Ric Lee´s Natural Born Swingers“. S „The Animals and Friends“ natočil dvě desky, „Prehistoric Years“ a živák „The Greatest Hits Live“.
Když už jsme u největších hitů – je trochu typické, že poměrně hodně z nich jsou předělávky jiných interpretů. Kromě tradicionálu, neznámějšího „House of the Rising Sun“ se to týká hlavně „Don't Let Me Be Misunderstood“. Šedesátky jsou tímhle přejímáním pověstné, své by o tom mohli říct jistí „The Beatles“.
I během koncertu v brněnském SONO Music Centru se hudebníci obrátili dvakrát k Ray Charlesovi a mimo jiné i k Johnu Lee Hookerovi, jehož „Boom Boom Boom“ předvedl dva měsíce zpátky ve vánočním pražském vystoupení i Michal Prokop.
Z dospívání si pamatuju na písničku „Parta se mění, muzika zůstává“. Už nevím, který prorežimní umělec si její pomocí zchladil uměleckou žáhu, ale motto celkem přesně vystihuje podstatu podobných vystoupení. Muzikanty to očividně baví, obecenstvo taky. Co mělo zaznít, to zaznělo, bez komplexů a fňukání směrem k Burdonovi.
Koncert snů to nebyl. Řekněme spíš společenský večer s legendárními motivy. Ale mistrovsky odehraný a bylo v něm víc muzikanství, než leckdy nabídnou řádově větší hvězdy.
A Dům U vycházejícího slunce zahraný těmi nejpovolanějšími se prostě neodmítá.
Setlist:
Baby, Let Me Take You Home (The Animals cover)
It's My Life (The Animals cover)
I Believe to My soul (Ray Charles cover)
I'm Crying (The Animals cover)
Bring It On Home to Me (Sam Cooke cover)
Don't Bring Me Down (The Animals cover)
Outcast (Eddie & Ernie cover)
Big Boss Man (Jimmy Reed cover)
I Put a Spell on You (Screamin’ Jay Hawkins cover)
Don't Let Me Be Misunderstood (Nina Simone cover)
Work Song (Nat Adderley cover)
She Said
Night Time Is the Right Time (Roosevelt Sykes cover)
See See Rider ('Ma' Rainey & Her Georgia Jazz Band cover)
Hallelujah I Love Her So (Ray Charles cover)
Road Runner (Bo Diddley cover)
Around and Around (Chuck Berry cover)
Club A-Go-Go (The Animals cover)
We've Gotta Get Out of This Place (The Animals cover)
Přídavek:
Boom Boom (John Lee Hooker cover)
The House of the Rising Sun (tradicionál)