Sparks - Hippopotamus (2017)
Živě 11.9.2017 v Lucerna Music Baru
Poprockoví vizionáři z Los Angeles, bratři Ron a Russel Maelové, působí pod jménem Sparks už 45 let, přičemž na scéně slaví rovnou padesátku. Čerstvou novinku, nazvanou Hippopotamus, vydali 8. září po osmi letech. Přestože se mezitím věnovali rozličným projektům, z nichž nejvýraznějším bylo zřejmě společné album s Franz Ferdinand pod hlavičkou FFS (a které trochu neprávem zapadlo), Hippopotamus je čistě jejich výhradním dílem.
Sparks mají v hudební historii roli stejně honosnou, jako nedoceněnou – jsou šedou eminencí, která ovlivnila spoustu hudebníku a jejíž nahrávku Never Turn Your Back On Mother Earth si na své první sólové album COUNTERFEIT, složené z cover verzí, vybral i mozek Depeche Mode, Martin Gore. Byli vždy spíš skupinou pro zasvěcené, žádní bořitelé barikád ve vodách středního proudu, přestože dokážou napsat vysloveně chytlavé melodie (v minulosti Beat The Clock, Pulling Rabbits Out of The Hat a vysloveně hitová Number 1 Song In Heaven – mimo mnoho jiných, abych jmenoval alespoň některé).
Uchopit jejich hudbu není rozhodně jednoduchý úkol, jde o jednu nekonečnou dobrodružnou výpravu, kdy nevíte, co čeká za příštím rohem. Opereta, šanson, vaudeville, disco, Rock, etuda pro Rudolfinum, možné je všechno. K tomu připočtěme texty, které se v populární hudbě často nevidí a v této souvislosti mě k přirovnání napadají snad jen stejně sarkastičtí, vtipní a ironičtí PET SHOP BOYS, kteří jsou ovšem přece jen mnohem větší pop, jakkoliv chytrý.
Hippopotamus je nahrávka, kterou bych s klidem doporučil každému, kdo by se chtěl s kapelou seznámit (podobě může posloužit ještě dvacet let staré album sebe-předělávek Plagiarism). Po rozvážném, klavírním úvodu Probably Nothing přichází první (a zdaleka ne poslední) názvuk popu v Missionary Position, dovedený k dokonalosti hned ve třetí skladbě Edith Piaf (Said It Better Than Me). Následuje Scandinavian Design, další sparxistická hříčka Giddy Giddy a první vrchol alba – singlová What The Hell Is It This Time? Po slabší (ale v rámci pouze v rámci Sparks) Unaware uslyšíme vzdálenou reminiscenci na starší hit Propaganda, titulní Hippopotamus. Ve druhé půlce alba dominuje naprosto neodolatelná I Wish You Were Fun, sladká melodie se schopností vyloudit přitrouble šťastný úsměv, poté v rytmu waltzu vystavěná When You´re a French Director, poslední popový záchvěv A Little Bit Like Fun, aby se bratři Maelové rozloučili dramaticky vystavěnou Life With The Macbeths. Tu rockovou tvář ukazuje v polovině desky skladba s jedním z nejvtipnějších názvů v popu, So Tell Me Mrs Lincoln Aside From That How Was The Play?
Na svém současném turné k aktuálnímu albu, se kterým vystoupí 11. září v pražském Lucerna Music Baru, Sparks nabízí průřez celou dosavadní tvorbou, doplněnou o několik ukázek z novinky. Zcela určitě se tak dočkáme mimo jiné Edith Piaf – alespoň tak, jak nám to nabízí Sparks, což je náhrada přinejmenším rovnocenná.
9 jisker z 10.