Slash
9.2.2019 O2 Aréna
Přiměřeně rebelská show. Tolik by se dalo napsat v kostce. Wir können unser Pappenheimer, takže nikdo nečekal nějaké převratné změny stylu, přinejmenším hudebního. Vizuální složka ovšem mírně pokulhávala. Ale popořádku.
Předskokan Phil Campbell se svým uskupení bastardích synků vcelku logicky hrábnul do repertoáru mateřských MOTÖRHEAD, v jejichž sestavě drhnul kytaru třicet let. Za mě naprostá spokojenost. „Ace of Spades“ patří (podobně, jako třeba „Highway to Hell“ od AC/DC) k těm typům songů, který ani snad nejdou zmršit. Poctivá porce rocku, pár skladeb z aktuální desky, ale nostalgie je sviňa a tak se stejně nakonec nejvíc řádilo na vzývání božskýho Lemmyho.
Když nepočítám Guns´n´Roses, představil se Slash českému publiku počtvrté. A poprvé v relativně kolosálních rozměrech pražské O2 Arény. Z hlediska návštěvnosti je to v pořádku, myslím, že pořádající Live Nation můžou bejt spokojení. Hala byla našlapaná a atmosféra natěšená. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že nejvíc si koncert užili diváci na prvních padesáti metrech. Produkce si postranními obrazovkami hlavu moc nelámala a jak můžu potvrdit, zezadu bylo stěží poznat, jestli skutečně hraje Slash, nebo Fanánek v cylindru a paruce na špičkovej playback.
Ovšem pozor.
Ten playback by musel bejt špičkovej do tý míry, že je to na týhle planetě nenapodobitelný. Protože Slash je zkrátka Mistr, gigant, fenomén atd., dosaď libovolnej superlativ, jak je libo. Zaslechl jsem dokonce poznámku, že by vůbec nevadilo, kdyby padaly jen instrumentálky a show se obešla bez zpěvu. S čímž rozhodně nesouhlasím. Myles Kennedy, rozkročený mezi ALTER BRIDGE a Slashem, je zpěvák se skvělým hlasovým rozsahem, který se nicméně mírně topil v kytarový smršti. Zvuk nebyl leckdy příliš čitelný, ale ne do té míry, aby se zmuchlal do hlukové koule (a že to v O2 Aréně leckdy sakra uměj´). Tohle je rock´n´roll vole – a chceš důkaz? Desetiminutový „Wicked Stone“, kytarový sólo, ze kterýho vibrujou všechny tři ušní kůstky po celý lebce, drnčí oči v důlcích a brada padá na pivem pobryndanou podlahu haly. Promakaný závěr? Zdaleka ještě ne.
Ohlédnutí za GnR – „Nightrain“, jediná připomínka pistolí a růží během celýho večera. Závěr setu „World on Fire“ a krátký čekání na přídavek. Dva kousky, „Avalon“, „Anastacia“ a konec. Bez přehnané pompy. Komu na konci chyběly vybuchlý konfety jako při závěrečným „Paradise City“ před šesti lety v Lucerně, musí si počkat na Valentýna. Ten bývá růžovejch papírků plnej.
Jen těch obrazovek je škoda. Takhle je to za sedm cylindrů z deseti.
Phil Campbell setlist:
Big Mouth
Step Into the Fire
Freak Show
Welcome to Hell
Rock Out (MOTÖRHEAD cover)
Born to Raise Hell (MOTÖRHEAD cover)
Ringleader
R.A.M.O.N.E.S. (MOTÖRHEAD cover)
Dark Days
Silver Machine (Hawkwind cover)
Ace of Spades (MOTÖRHEAD cover)
Going to Brazil (MOTÖRHEAD cover)
Slash setlist:
The Call of the Wild
Halo
Standing in the Sun
Ghost (Slash song)
Back From Cali (Slash song)
My Antidote
Serve You Right
Sugar Cane
Shadow Life
We're All Gonna Die (Slash song) (Todd Kerns zpěv)
Doctor Alibi (Slash song) (Todd Kerns zpěv)
The Great Pretender
Wicked Stone (prodloužené kytarové sólo)
Mind Your Manners
Driving Rain
By the Sword (Slash song)
Nightrain (GUNS N’ ROSES cover)
Starlight (Slash song)
You're a Lie
World on Fire
Přídavek:
Avalon
Anastasia