Rammstein
Sinobo Aréna
16.7.2019
Někdy je deset let opravdu skoro nekonečných. Když jste školáček a už chcete být dospělý, například. Nebo když jste fanoušek kultovní německé kapely a čekáte na novou desku. Ale stejně, jako druhák nakonec získá volební právo, tak se i každý příznivec Rammstein nakonec dočkal.
Album se skutečně povedlo, všechny tři vydané singly jedou v duchu tradice a dalo se samozřejmě předpokládat, že Němci úspěch stvrdí podpůrným turné. Stalo se a dvě návštěvy si připravili i pro Prahu, kde na Sinobo Stadionu ve Vršovicích 16.7. a následující den.
Zájem o koncerty byl obrovský a musíte mít už sakra dobré jméno, abyste svatostánek Slavie vyprodali dvakrát po sobě. Místo bylo zvolené dobře, jediným limitem je nutnost ukončit koncerty ve 22:00 kvůli zástavbě. V praxi to znamenalo začátek show v 19:40. A s německou přesností se tak stalo, první tóny Haydnovy předtočené „Hudby k ohňostrojům“ se stadiónem rozezněly podle plánu.
Jasná obloha letního podvečera pyrotechnickým efektům příliš nepřeje, naštěstí toho mají Němci k nabídnutí víc, než petardy a ohnivé jazyky. Novinku během koncertu rozebrali na prvočinitele a věnovali se jí skutečně hodně, dokonce natolik, že to zaskočilo fans v mém okolí, kteří se dožadovali taky nějakých léty prověřených fláků. V první půlce večera se mezi ně dala zařadit vlastně jen stařičká „Links 2,3,4“.
Megaúspěšný singl „Deutschland“ kapely byl provedený ve dvou, na sebe navazujících verzích. Taneční provedení s DJ-ejem zavěšeným uprostřed pódiové konstrukce a navazující původní verzi, které koncert přenesla do druhé poloviny. Nápad bezesporu zajímavý, bohužel to během večera nebylo poprvé, kdy diváci museli napínat zrak, aby postavičku na prostřední věži vůbec viděli. Ano, je to k nevíře, ale show s takto promakanými prvky, postavená z velké části na pódiovém dění, neměla k dispozici postranní obrazovky. Prostřední, z valné většiny jednobarevná obrazovka byla jednak malá, jednak obdélníková na výšku a konečně taky s natolik roztěkaným obrazem, přenášejícím chaotické záběry na jednotlivé členy kapely, že se nějakém vizuálním zážitku nedá moc mluvit. Pro valnou většinu diváků tak zůstaly skryty podobné vychytávky, jako zapálený obří kočárek s loutku u „Puppe“ z poslední desky, nebo Lindemannovo flambování (zřejmě) mužských tělesným částí při „Mein Teil“. Obrovská škoda takového nevyužitého potenciálu, kdy musí divák buď počkat na DVD záznam turné, nebo projíždět videa šťastnějších uživatelů na YouTube, aby vůbec viděl, o co přišel.
Zato celková podívaná byla v nejlepším smyslu slova apokalyptická. Plameny takové velikosti a výhřevnosti, že se opotí většina návštěvníků stadionu, se jen tak nevidí. Dým, výbuchy, rudé nasvícení a logo Rammstein vytvořily až znepokojující obraz válkou rozvrácených staveb. V přídavcích zazněla i jedna z nejlepších věcí, „Engel“, ovšem k nepoznání překopaná, což jí ale rozhodně neubralo na kráse, naopak. V jejím závěru členové přepluli na hlavách diváků v gumových člunech (opět podívaná pro pár šťastlivců a slečen na ramenou gentlemanů) z opačné strany stadionu, kde se „nalodili“, zpět k hlavnímu pódiu, kde navázali ironickou „Ausländer“. V posledním přídavku byly dvě skladby, „Rammstein“ a „Ich Will“. Ze záznamu „Sonne“ v klavírní verzi, které už předtím zaznělo živě s nejlepšími pyro efekty večera. A konec, auf wiedersehen. Co dodat? Hudba skvělá, ozvučení perfektní, plameny hrozivé, kromě zřejmě nejdražšího videomappingu v dějinách nic dalšího k vidění. Obrovská škoda.