Papa Roach - Jak si nevylámat zuby

Papa Roach
Crooked Teeth Tour
Malá sportovní hala, Výstaviště
17.9.2017

Původně avizovaný Frank Carter se svým bandem Rattlesnakes svou účast v roli předskokanů Papa Roach vzdal. Zřejmě se rozhodl moudře, i on se dostal do vlivu depresí a zřejmě nemá v úmyslu v nejbližší době muzicírovat někde v astrálu s Cornellem a Benningtonem. Dopřál si proto zklidnění a trávení času s rodinou, přejme mu klid v duši a spoutané démony zalité do betonových sarkofágů.
Věřím, že pořadatelé si užili poslední čtyři dny svoje, ale holandští De Staat byli v roli záskoku volbou logickou a smysluplnou. Na našich koncertních pódiích nejsou žádnými nováčky, po účinkování na festivalu rock for People a Colours of Ostrava se takřka na den přesně vrátili po roce, kdy 21. září 2016 odehráli svůj koncert ve strahovském 007. „Těšíte se Papa Roach? My vás máme za úkol rozehřát!“ oznámil zpěvák a následujících 45 minut svůj slib dodržel. Bylo vidět, že publikum z velké části své pappenheimské zná, refrény odzpívalo s kapelou (budiž, slogany typu „HeLP Yourself“ dokáže odhulákat i posluchač jejich tvorbou doposud nepolíbený, ale jde o tu energii a slibované rozehřátí) a dokázalo lehce odpustit i zpěvákovy problémy s mikrofonem, na vině byla technika a De Staat situaci ustáli lehce a v pohodě. Pokud by někdo remcal nad žánrem, opakuji – znovu zvažme situaci s předkapelou. U mě dobrý.
Na hlavní hvězdy se čekalo neúměrně dlouho, ta hodina je opravdu znát, ale když se kalifornští matadoři (nemám to slovo rád, ale oni si jedou to svoje bezmála dvacet let, což je u kapel jejich stylu téměř biblický věk) opřeli do nástrojů, fanoušci mohli být spokojení.
Co ti ostatní, kteří přišli nikoliv na jméno, ale na hudbu? Pokud posledních dvacet let nestrávili v nějakém alternativním vesmíru na planetě z lebek a jódlujících fuchsiií, museli znát dobré dvě třetiny hudby, která Malou sportovní halu rozvibrovala. Dokonce ani nemuseli znát původní tvorbu, Song 2 od britpopařů Blur, který Papa Roach vystřihli v půlce setu, má zřejmě nejprovařenější skóre ze všech samostatných písní večera.
V útržcích totiž došlo i na vzpomínku na Linkin Park, jejichž In the End kapela mistrně zařadila do skladby Forever. aby následující American Dream propletla s klasikou Another Brick In The Wall od Pink Floyd, o které věřím, že ji znají i jódlující fuchcie v alternativních vesmírech.
Kromě novinky Crooked Teeth, logicky zastoupené nejvice, lovili Papa Roach v sedmnáct let starých vodách z prastarého CD Infest. Začali hitově, končili hitově a v závěru samořejmě sázeli jeden zásah na komoru za druhým. Rybník už je možná hodně vylovený, ale klasika je klasika a lidi ji vyžadují.
Jen se zeptejte Pink Floyd!

Crooked Teeth
Getting Away With Murder
Between Angels and Insects
Kick in the Teeth
(bezejmenná - úryvek nové skladby, připravené pro rok 2018)
Born for Greatness
Scars
Periscope
Gravity
Song 2 (Blur cover)
Traumatic
Forever (with a snippet of "In the End" by Linkin Park)
American Dreams (s úryvkem "Another Brick in the Wall" od Pink Floyd)
Lifeline (pomalá verze)
HeLP
She Loves Me Not

Přídavek:
None of the Above
Dead Cell (s úryvkem "Thrown away“ na konci )
Last Resort
...To Be Loved

Interpret: 
Styl hudby: 

Přidat komentář