Ozzy Osbourne
Hollywood Vampires
Jonathan Davis
Lords of Black
Letiště Letňany, 13.6.2018
„I nebe je proti nám!“ vykřikne ve filmu Adéla ještě nevečeřela detektiv Nick Carter zoufale, když se zatáhne obloha a jeho zbraň, dar přítele Lasera, se stane nefunkční.
Něco podobného potkalo včerejší rockovou slavnost Prague Rocks 2018 s Ozzy Osbournem jako hlavní hvězdou, temné nebe ovšem nebylo zdaleka jedinou nefunkční věcí. Prostor letňanského letiště, proměněný v bahenní kluziště a improvizovaný tankodrom, zažil trochu otrávenou atmosféru a předčasné (rockové) vyvrcholení.
Za déšť a bahno nikdo nemůže. Ostatně hudební fanoušci a rockeři zvlášť nejsou z cukru, šak sme chuapi a ně roby, no ni? Takže si hroudy bláta na nohách leckdo lakonicky sklepal, boty sundal a jelo se dál. Jenže abyste to mohli udělat, museli jste se nejdřív do areálu dostat. A tady nastává první prekérní situace, která jde zcela za pořadateli. Na open air koncertě takových mamutích rozměrů, jako je tenhle, se dá očekávat vysoká návštěvnost. Diváků skutečně dorazilo 35 000, čili dvě O2 Arény. Fronty, kterým kralovala ta na tribuny, nikdo neorganizoval. Zázraky sice nikdo dělat neumí, ale zajistit pracovníky, aby stáli podél několikasetmetrových front a říkali těm na konci, kteří stojí u Mladé Boleslavi, ve které z nich vlastně jsou, to by zařízeno být mělo. Ve frontě na tribunu jste strávili hodinu a půl, abyste byli v její půlce. Takže se začaly ozývat nespokojené poznámky a není divu, že první kapela, Lords of Black, neměla skoro před kým hrát. Návštěvníci si pomáhali vzájemně, dirigovali se a informovali o tom, kam si má nově příchozí stoupnout.
Lords of Black mají na svědomí tři nahrávky a tahle španělská parta je zajímavá především tím, že ji vede chilský zpěvák Ronnie Romero, kterého měli tuzemští fanoušci žánru možnost vidět před dvěma měsíci jako frontmana Ritchie Blackmore's Rainbow během koncertu v O2 Aréně. Tentokrát končil za světla a s drtivou většinou diváků před branami areálu.
O něco lépe (ale ne o moc) se vedlo leaderovi nu-metalových KORN Jonathanu Davisovi, který svůj set složil ze skladeb z raritního alba „Solo I Play“ kde ho doprovázeli hudebníci pod hlavičkou SFA (Simply Fucking Amazing) a z regulérního sólové desky, letošní novinky „Black Labyrinth“. Na tu byl samozřejmě kladen mnohem větší důraz. Z tvorby domovských KORN nezaznělo nic. Dvanáct písniček, stále světlo a stále málo lidí.
Když v sedm večer spustili The Hollywood Vampires, už bylo skoro všechno tak, jak by být mělo. (nechme stranou, že začali o čtvrt hodiny dřív oproti harmonogramu). HV jsou kapela snů, ale trochu jiného formátu, než si ve stejnojmenné skladbě představoval malá Darinka Rolincová. Tři roky stará senzace v sobě spojuje tři elementy – Joe Perryho, kytaristu amerických Aerosmith, Alice Coopera (fakt mám něco dodávat?) a Johnnyho Deppa, kterého zná snad každý především jako dvorního herce Tima Burtona a díky životní roli Jacka Sparrowa ve filmové sérii o Pirátech z Karibiku. V podobném ustrojení nakráčel na pódium i ve své druhé umělecké inkarnaci a sice jako basový kytarista. Svého času mě hodně bavila kapela „P“, ve které hrál a jejíž verzi „Dancing Queen“ jsem zbožňoval. V roce 2018 je už jinde nejen hudebně, ale i vzhledově. S image populární pražské figurky Karima mezi členy HV zapadne dokonale. Dokonce i pěvecky. Jeho podání „Heroes“ od Davida Bowieho bylo velmi dobře provedené, všechna čest. Pokud se podivujete nad skladbou, slušelo by se poznamenat, že HV jsou především kapelou tributní. Oživují skladby mrtvých hudebních přátel a dělají to s vervou a chutí. Break On Through (to the Other Side), Ace of Spades, Motorhead střídají AC/DC a ty zase věci z vlastních šuplíků. „Sweet Emotion“ od Aerosmith „School's Out“ Alice Coopera. Ten ve svém líčení pořád nevypadá ani s ohledem na věk trapně a navíc mnohem ikoničtěji, než opičící se Papa Emeritus z Ghost. The Hollywood Vampires předvedli skutečný rockový nářez, od hudebních výkonů přes ty pěvecké po očividnou chuť, se kterou set odehráli.
A po nezbytné přestávce vystoupila legenda, Ozzy Osbourne.
Legendy se mají šířit od úst k ústům, respektive od ucha k uchu a neresuscitovat. Kdoví, kdyby vyjel svatý Václav z Blaníku, jestli by lidi nebyli nakonec taky zklamaní. Protože doby, kdy Ozzy na pódiu překousl netopýrovi hlavu, jsou pryč, fuč, konec, šmytec, ámen. Dnešní divák toho musel překousnout mnohem víc.
Špatný zvuk. Nazvučení se tlouklo snad všude a to jsem zkusil klouzat blátem napříč celým areálem, blíž, dál, vlevo, vpravo. Sám Ozzy už půlku věcí neudýchá a tu druhou nevyzpívá. Samozřejmě nikdy nebyl bell canto, leccos fanoušek odpustí, ale tohle bylo jako ze Superstar, kde soutěžící nakonec o fous...neprojde. Zvláště v „Mama, I´m Coming Home“ to tahalo za uši až běda. Celé to mistrně zachraňoval na kytaru Zakk Wylde a Ozzy to o něm jistě ví. Celé vystoupení mělo 90 minut. Čtrnáct skladeb, když nepočítám bubenické sólo. To zabralo, společně s instrumentálním medley, dvacet minut, tedy skoro čtvrtinu vystoupení. Odečtěme reprodukovaný začátek skladby Carla Orffa a závěrečnou, předtočenou „Changes“ a zbude něco málo přes hodinu na samotného Ozzyho. Unaveného, vyvolávajícího pocit, že hraje z povinnosti. „Tak co, ještě jednu? Chcete? Já vás neslyším!“ volal před přídavkem hlasem bez zájmu. Lidi houfně odcházeli dříve, pokud nepočítám kotel věrných. Zadní řady šly skoro sešikované.
„Pro mě byla největší zážitek ta fronta,“ řekl někdo.
To si zase nemyslím. The Hollywood Vampires byli opravdu vynikající.
Ale není to málo, Antone Pavloviči? Možná by lidi ocenili i předchozí dva předskokany, ale tím se znovu dostáváme k organizační stránce, která mohla leccos zachránit. Že se tak nestalo, budiž poučením.
Doufejme.
Jonathan Davis setlist:
Underneath My Skin
Everyone
Forsaken
Final Days
What You Believe
Basic Needs
Slept So Long
Your God
System
Walk on By
What It Is
Happiness
Hollywood Vampires setlist:
Bela Lugosi's Dead / The Last Vampire (ze záznamu)
I Want My Now
Raise the Dead
Five to One / Break On Through (to the Other Side) (The Doors cover)
The Jack (AC/DC cover)
Ace of Spades (MOTÖRHEAD cover)
Baba O'Riley (The Who cover)
As Bad As I Am
The Boogieman Surprise
I'm Eighteen (Alice Cooper cover)
Combination (Aerosmith cover)
People Who Died (The Jim Carroll Band cover)
Sweet Emotion (Aerosmith cover)
"Heroes" (David Bowie cover)
Train Kept A-Rollin' (Tiny Bradshaw cover)
School's Out / Another Brick in the Wall
Anarchy in the U.K. (ze záznamu)
Ozzy Osbourne setlist:
O Fortuna (Carl Orff song – ze záznamu)
Bark at the Moon
Mr. Crowley
I Don't Know
Fairies Wear Boots
(Black Sabbath song)
Suicide Solution
No More Tears
Road to Nowhere
War Pigs (Black Sabbath song)
Miracle Man / Crazy Babies / Desire / Perry Mason
(Instrumentální směs + Zakk Wylde/kytarové sólo)
(sólo na bicí)
I Don't Want to Change the World
Shot in the Dark
Crazy Train
Přídavek:
Mama, I'm Coming Home
Paranoid (Black Sabbath song)
Changes (Ozzy & Kelly Osbourne song – ze záznamu)