Deep Purple

Deep Purple

22.5.2017 O2 aréna Praha

Když jsem v půl osmé shlížel z výšky horního ochozu na poloprázdnou O2 arénu, nemohl jsem se ubránit dojmu, že rockové legendy budou hrát s nadsázkou přesilovku. Během následující čtvrt hodiny se ale multiaréna zaplnila téměř do posledního místa a jakmile v osm spustili svůj set kanadští Monster Truck, bylo na svém místě 13 000 diváků.
Tito relativní nováčci na hudební scéně to u nás příliš snadné neměli – v rodné zemi javorového listu jsou dnes velké hvězdy, přestože mají za sebou pouhá dvě alba poctivého hard rocku. Jejich song „The Enforcer“ používají torontští Maple Leafs jako gólovou znělku. Se svou prvotinou vyhráli soutěž o průlomovou kapelu roku a některé jejich písně se dostaly do soundtracků počítačových her. Nicméně byli si vědomi role předskokanů a té se zhostili se ctí – zpěvák Jon Harvey se dvakrát zeptal, jestli se těšíme na Deep Purple a se střídavým úspěchem se pokoušel halu roztleskat. Celkově ale působili Monster Truck velice sympaticky a jejich účast v roli předkapely byla dobrou volbou. Čtyřicetiminutový set byl dlouhý tak akorát a rockové fanoušky v žádném případě zklamat nemohl. Ovšem přišlo se na Párply, že jo.
Přestavba scény trvala milosrdnou čtvrthodinu, po které se objevila v pozadí fotografie skupiny, parafrázující obal lp In Rock ve stylu Mt. Rushmore s reprodukovanou skladbou Green Onions.
Do modře nasvícené scény se ozval vokodérový proslov z úvodu Time for Bedlam a kapela pak nastoupila za bouřlivého potlesku. První čtyři skladby odehrála prakticky v jednom zátahu, kdy se vrátila k osvědčené klasice z dávné minulosti (alba Fireball a In Rock). Z novinky InFinity se dostalo už jen na dva kousky v polovině koncertu – Birds of Prey a The Surpising.
V průběhu večera dostal každý člen (až na Iana Paice za bicími) prostor pro sólo, přičemž je nezbytně nutné zmínit klávesovou magii Dona Aireyho se zakomponovanou částí Smetanovy Vltavy, aby to celé přešlo do úvodního klávesového riffu Perfect Strangers. Popsat se to nedá, to se musí zažít a slyšet. Pokud se při Monster Truck diváci do spontánních potlesků trochu nutili, u Deep Purple nic takového nehrozilo. Atmosféra spontánní radosti a energie byla všudypřítomná a pokud o sobě kdy tvrdím, že jsem pár let před padesátkou stařec, dostal jsem praktickou lekci tvrzení, že věk je jenom číslo.
Pomalu se schylovalo k závěru základní části a vyvrcholení večera. Skladba, kterou zná každý, i ten, kdo v životě neslyšel název Deep Purple. Skladba, na kterou je alergický každý majitel obchodu s hudebními nástroji, protože ten riff si zkouší při koupi nové kytary každý druhý zákazník. Smoke on the water ofkórz.
Ve vytleskaném přídavku se představil Roger Glover v basovém sólu, multiarénu rozezpívala klasika Hush a Black Night z alba In Rock koncert uzavřela.
Dvě hodiny poctivé muziky, energie, spontánní radosti. To jsou v dnešní době cenné devizy. Nezbývá než doufat, že tihle sedmdesátníci u nás nehráli naposled.

Setlisty

Monster Truck:

Why Are You Not Rocking?
Old Train
Don't Tell Me How to Live
The Enforcer
She's a Witch
For the Sun
Sweet Mountain River
The Lion

Deep Purple:

Green Onions (Booker T. & The MG’s song)
Time for Bedlam
Fireball
Bloodsucker
Strange Kind of Woman
Johnny's Band
Uncommon Man
The Surprising
Lazy
Birds of Prey
Hell to Pay
Klávesové sólo
Perfect Strangers
Space Truckin'
Smoke on the Water

Přídavek:

Hush (Joe South cover)
Black Night

Fotoreport zde: http://www.worldstars.eu/fotoreport...

Interpret: 
Styl hudby: