Colours of Ostrava
Den 4.
Když zahajoval čtvrtý den festivalový den svým setem David Koller, počasí ještě vypadalo, že svou přívětivou tvář dotáhne do konce a žádný výraznější adrenalin se konat nebude. Tomu ostatně odpovídalo Davidovo vystoupení – mírně odfláknutá směs vlastních songů (Nic není nastálo, Chci zas v tobě spát, Na mě zapomeň a zřejmě nejlepší věc z poslední desky Gypsy Love) a písní z repertoáru Lucie, které jsou sázkou na jistotu. Dokonce tak velkou, že Koller mírně unavené publikum lehce přecenil, když ho vyzval ke sborovému zpěvu Šroubů do hlavy a přídavkových Černých andělů. Standardní, mírně rozpačitý výkon.
Trochu středem zájmu, přesto pro relativně početné obecenstvo hráli na Drive stage sympatičtí ruští Romové Loyko v obsazení dvoje housle a kytara. Své odhadem dva tisíce posluchačů nakazili bujarou náladou cikánské svatby, funerálním žalozpěvem, to vše s odbočkami do ruských dumek, do kterých neměli problém zapasovat gospelovou klasiku When the Saints Go Marching In. Pokud jste přijeli na Colours of Ostrava nejen za věhlasnými jmény, ale především za neotřelou hudbou, museli vás Loyko skutečně nadchnout.
Stejně, jako Slovenka z Nitry Katarzia, která přes své mládí vyzrála v osobitou písničkářku, jejíž loňské album Agnostika sklízí ovace kritiků i obdiv posluchačů. Až na dvě výjimky odehrála Toto album v Ostravě celé a na závěr přidala zatím bezejmennou novinku. O skvělý zvuk se postarala i doprovodná kapela, ve které působí i bývalý člen Lucie Marek Minárik.
Během jejího vystoupení už se začínala obloha chytat stylově barvu vítkovické oceli, což bylo, společně se zvedajícím se větrem, předzvěstí, že by bylo dobré vytáhnout pláštěnky. Kdo tak neučinil a vydal se do kotle na Nouvelle Vague, se zlou se potázal.
Bez předchozího tréninku a školení se francouzští věrozvěsti samby a bossa novy stali největšími smolaři festivalu, což už je co říct, pokud si vzpomenete na ztracené kufry a kytaru Imagine Dragons. Napřed se zpozdilo jejich letadlo a vystoupení se muselo přeložit na pozdější hodinu, ovšem na začátku této hodiny se strhla průtrž mračen a bouřka, při které švihaly blesky pár set metrů kolem areálu. Technici Nouvelle Vague pomalu začínali balit odposlechy a vypadalo to, že koncert se nejspíš odpíská. Naštěstí živly řádily jen dvacet minut, které ovšem každému, kdo není zálesák, mohly připadat nekonečné. Jakmile déšť trochu povolil, začali své vystoupení, postavené z drtivé většiny na latino předělávkách světových hitů, trefným Blue Monday od britských New Order, aby došlo i na skladby mj. od Madness, The Cure a Garyho Numana. Voda už nevadila snad nikomu – samba mezi kapkami deště má něco do sebe, potvrzuje devět z deseti Josefů.
Na hlavním pódiu se pomalu připravoval nestárnoucí Jamiroquai, který se letos po delší době přihlásil novinkovým albem Automaton, ze kterého odehrál jen tři (zato nesmírně chytlavé) skladby. Jak se dalo čekat, své vystoupení pojal jako cestu časem během posledních dvaceti let, kdy snad s výjimkou Virtual Insanity odehrál všechny podstatné položky ze svého rozsáhlého repertoáru. Komunikace s publikem nebyla nikdy jeho silnou stránkou a zvolání „Tak co? Jak se máte? Jste dost mokří?“ moc diváků neocenilo, na rozdíl od hudby samotné, která představovala pro nejednoho účastníka důstojný závěr festivalu. Chyba! Kdo si počká, ten se dočká a definitivní tečku obstarali až téměř hodinu po půlnoci další Francouzi, Justice.
Mezitím se v zadní části areálu přijela ostravskému publiku představit italsko-česká ultra-hyper-mega vystajlovaná gangsta hvězda, multimiliardář s odporem ke koním a hnědé barvě, enfant terrible Kapitán Demo. Na své třetí nahrávce jeho šílená skrumáž beatů, melodických vyhrávek, samplů dosáhla prozatímního vrcholu a své věrné o tom nemusí přesvědčovat – osobně oceňuju, že oproti nedávnému pražskému sólovému vystoupení odehrál Něco pořádnýho.
A pak už zmiňovaní Justice. Koncert probíhá tak, že dvojice chlápků stojí proti sobě u pultíků a kroutí knoflíkama. Což může znít jako práce technika v elektrárně, ale naštěstí jsou tady přidané bonusy v podobě show, která je natolik kulervoucí, že vás semele, zkroutí a vyplivne vyčerpané, ohluchlé, s blikajícími výbuchy na sítnici, kdy nechápete, co se to sakra tu hodinu dělo, proč z vás tečou endorfiny proudem. Od úvodní Safe And Sound smíchané se zřejmě největším hitem D.A.N.C.E., přes zkreslené metalově taneční blouznění Genesis, k nepoznání překopanou Civilization až po závěrečné Audio, Video, Disco. Nevím, jak jsem se dostal k ránu do postele. Ne, nepil jsem alkohol, ani jsem si nedal nic ostřejšího, natož ilegálního. Bal jsem jen nádherně sjetý hudbou. Čtyřdenní maratón skončil, nezbývá, než poděkovat ředitelce Zlatě Holušové a těšit se na další ročník a velká i menší jména světové hudby.
Řečeno s Justice – D.A.N.C.E.!
Katarzia setlist:
Dunaj
Srnka
Mont Blanc
Michal
Nevadí
Z izby do izby
Básnici
Všetko sa mení
Paranoje
Milovať s hudbou
Přídavek:
Hodinový hotel
? - Nová skladba
Jamiroquai setlist
Shake It On
Little L
The Kids
Superfresh
Space Cowboy
White Knuckle Ride
Cosmic Girl
Cloud 9
Emergency on Planet Earth
Runaway
Canned Heat
Love Foolosophy
Supersonic
Fotoreport: http://www.worldstars.eu/fotoreport...