Colours of Ostrava 2019
Den první, 17.7.
A pak že to bez Babiše nepůjde. Osmnáctý ročník oblíbeného multižánrového festivalu provázelo příjemné počasí a optimistický line up na hlavních pódiích s vysloveně letní atmosférou. Po slavnostním zahájení vykopávali místní legendy Buty, které se setkaly s nesmírně vřelým přijetím, náležejícím jejich věhlasu. Byť sám Pastrňák dával nahlas najevo ironickými průpovídkami vědomí ubíhajícího času, na setlistu, sestaveném do pomyslného „best of“, se jeho plynutí nijak neprojevilo. Demáček, Mám jednu ruku dlouhou, František, Duj duj duj a v závěru nádherně vystavěná „Nad stádem koní“. Jako poslední zahráli Buty divokou verzi „Vrány“, svého prvního výrazného hitu z debutového alba „Pískej si, pískej“.
Na Fullmoon stage potěšili další Češi, stylově ovšem obrácení o 180 stupňů. Pražská dvojice post-hudba o své tvorbě mluví jako o electronica popu, ale jde o rafinovaný noise a předtočené beaty s pořádnou dávkou poetických textů a zasněných melodií. Malý klenot, nikoli utajený – v publiku se sešli snad všichni hudební odborníci společně se suitou rozervaných duší, kterým hořkosladká melancholie post-hudby trhá i sešívá srdce. Moc krásná záležitost.
První hlavní hvězda, MØ z Dánska, není českému publiku nijak neznámá. Díky spolupráci s Major Lazer a megahitu „Lean On“ ji zaznamenali i konzumenti lehčích hudebních forem. Kdo by ovšem přišel na playlist komerčního rádia, bude zřejmě zklamán. MØ je umělkyně mnoha fazet, svůj hlas vede od střední polohy do vysokofrekvenčních výšin a tvorbu od vyslovených pop hitů do umělečtějších vod. Její produkce byla zcela pochopitelně postavena na novince „Forever Neverland“, zatímco k debutu „No Mytologies to Follow“ se postavila mírně macešsky. Což není na škodu, tento následník je velice dotažený. Zpěvačka sama, často a ráda scházela mezi fanoušky do prvních řad, takže koncert občas působil jako maturitní oslava s pěveckou hvězdou třídy ve středu. Velice sympatické vystoupení na nic si nehrající hvězdy.
Britsko-kanadský Plastikman, na Colour vystupující pod občanským jménem Richie Hawtin, udělal v dramaturgii festivalu první větší žánrový obrat směren k čisté elektronice a DJ—ingu. Někdo tančil, někdo se nudil, ale jedno se upřít nedá: Colours jsou festival multižánrový, kde si podávají Mogwai ruce s The Cure a je jedině dobře, když má návštěvník na výběr.
Který byl hodinu před půlnocí korunován vystoupením Britky Florence a jejího doprovodného souboru, která přijela představit loňské albu „High As Hope“. Poletující divoženka v úboru chytré horákyně protančila pódiem a dojatě děkovala za přízeň. Byl to skoro mystický zážitek, vidět ji v bílé říze poletovat po molu nad hlavami a nataženými dlaněmi diváků. Byla ve vynikající hlasové formě a její doprovod sehraný do poslední noty. Tenhle večer byl díky oběma protagonistkám oslavou ženskosti.
Setlist Florence + the Machine:
June
Hunger
Ship to Wreck
Queen of Peace
Patricia
Dog Days Are Over
You Got the Love (Candi Staton cover)
The End of Love
Cosmic Love
Delilah
What Kind of Man
Přídavek:
No Choir
Big God
Shake It Out