Nový bubeník a čerstvé skladby ovlivněné Rokiou Traoré i Oxmem Puccinem - špička evropského jazzu se vrací do Prahy s náloží překvapení.
Erik Truffaz, špička evropského jazzu, natočil přes patnáct alb a prosadil se v USA. „Jazz se šťávou i duší a spoustou otevřeného prostoru,“ napsal o něm Rolling Stone. „Inteligentní, nekompromisní hudba současnosti, kterou hrají virtuózní hráči s bohatou fantazií a odvahou,“ nadchly se Jazz Times. Ve Švýcarsku narozený a ve Francii žijící trumpetista, přezdívaný jako „Miles Davis acid jazzu“ se svým kvartetem spojuje jazzové experimenty, drum'n'bass a hip-hopu.
Truffaz se narodil roku 1960, ve třinácti letech se svojí první kapelou zpíval Rock'n'roll a zároveň objevil Milese Davise a jeho nadčasové album Kind of Blue. Na konzervatoři v Ženevě hrál hudbu Mozarta a Verdiho, roku 1990 založil skupinu Orange a o rok později získal prestižní francouzskou jazzovou cenu Prix Special. Roku 1994 vydal své první album pod vlastním jménem a vystoupil na jednom z nejvýznamnějších evropských jazzových festivalů v Montreux. Získal kontrakt u EMI France, roku 2000 pronikl před americké publikum, kde jeho nahrávky vydává legendární jazzová značka Blue Note. Kritika přirovnává Truffaze nejen jazzovému géniovi Milesi Davisovi, ale také k průkopníkovi ambientu Brianu Enovi. „S použitím minima tónů vytváří extatickou zvukovou atmosféru,“ připojil časopis Rolling Stone.
Přelomové album The Walk Of The Giant Turtle, které Truffaz v roce 2003 natočil se svým kvartetem, je revolučním propojením jazzu, tanečních rytmů, hip-hopu i drum'n'bassu. Další rozměr dodávají jeho nahrávkám hostující vokalisté – newyorský rappper Nya, tuniský zpěvák tradičních písní Mounir Troudi či francouzský šansoniér Christophe.
Tuzemští hudební publicisté si v souvislosti se švýcarským hudebníkem oblíbili přezdívku „neúnavný hudební novátor“. Ne nadarmo – jeho věčnou touhu po objevování a experimentování dokazuje třeba album Arkhangelsk, které myšlenkově inspiroval koncert v polární části Ruska. Hudebně je kolektivním výtvorem kvarteta, jehož všichni členové jsou mimochodem fanoušky skupiny Radiohead. Na jazzové zvyklosti se jedná o překvapivě relaxační album, stojící na jemně plynoucím rytmu a výrazných refrénech. I když Truffaz je respektován jako stěžejní postava současného jazzu, jeho hudba hranice žánru přesahuje.
Nové album, vycházející u vydavatelství Parlophone v lednu 2016, zrcadlí ale jen „hladkou metamorfózu“ od zatím posledních hudebníkových počinů, jak letos v květnu uvedl na svém oficiálním webu. A to i přesto, že si kromě staronových kolegů ze svého kvartetu (nově jej posílil bubeník Arthur Hnatek) přizval ke spolupráci geograficky i hudebně exotické umělce – afro-beatovou princeznu Rokiu Traoré a hip-hopera Oxma Puccina z Mali.
Příchod nového člena a spolupráce s hudebními špičkami ve svých žánrech ale nejsou jedinými otisky „zvenčí“ na chystaném albu. Ty nejčetnější pochází od jihoafrické taneční skupiny Vuyani, se kterou Erik Truffaz navázal „bohatou a kouzelnou spolupráci“. Studně inspirací je hluboká – jak se zdá, večer 15. října bude napěchovaný překvapeními.
